Dělostřelcké tvrze patří mezi nejmohutnější a zároveň nejnákladnější součást našeho opevnění. Tvrz byla soustava bojových objektů propojené podzemními chodbami a sály. Na severu našeho území mělo být vybudováno celkem 15 objektů. Pět z nich se podařilo téměř dokončit ( Hůrka, Bouda, Hanička,..), další čtyři byli rozestavěny (Dobrošov, Šibenice,..).
Dělostřelecké tvrze byli významnými opěrnými body linie. Byli projektovány a stavěny na nejvýhodnějších místech, aby mohli svojí střelbou ovládat okolní terén a mohli vést kruhové palby proti nepřátelům a ochranou palbu při napadení dalších objektů opevnění. Tvrze byli stavěny v nejvyšším stupni odolnosti, tloušťka stropu a čelní stěny byla 350 cm, síla stěny se zbraněmi byla 125 – 150 cm, ostatní stěny byli vystaveny v tloušťce 150 – 200 cm.
Československé tvrze byli tvořeny několika sruby pěchotními, jeden až dvěmi sruby dělostřeleckámi a jedou až dvěma dělostřeleckámi otočnými a výsuvnými věžemi a jedou minometnou věží. V některých objektech byli zřízena i dělostřelecká pozorovatelna.
Výzbroj lehkého opevnění vz. 36 a vz. 37
Výzbrojí lehkého opevnění vz. 36 byli standartně těžké kulomety vz. 24 nebo lehké kulomety vz. 26. Posádka těchto bunkrů se pohybovala od 2 do 6 mužů, v závislosti na počtu střílen.
Výzbroj lehkého opevnění vz. 37:
Týlovou stranu tohoto objektu uzavíral lomený vchod, který byl nejdříve uzavřen mříží a na konci plechovými dveřmi. Tento vchod byl chráněn vchodovou střílnou. Hlavní výzbroj zde tvořil lehký kulomet vz. 26 nebo těžký kulomet vz. 37. Při nouzi se mohla použít puška vz. 24. Pro ochranu blízkého okolí se využíval tzv. „granátový skluz“. Jednalo se o trubku, která ústila těsně u bunkru a kterou se vypouštěli ruční granáty. Celkový počet munice se měl pohybovat kolem 5000 nábojů pro každý kulomet.
Umístění zbraní ve srubech se dá rozdělit do dvou kategorií :
- zbraně pod betonem – lafetované zbraně ve střílnách v bočích stěnách objektu
- zbraně pod pancířem – výzbroj umístěná v ocelových stanovištích, budovaných ve stropních deskách
Read the rest of this entry »
Popis pěchotního srubu
Pěchotní sruby byli mohutné železobetonové stavby, jejichž kubatura se pohybovala od 280 az do 2400 m3 betonu. Sruby byli stavěny v šesti stupních odolnosti. Každý stupeň se lišil tloušťkou stěn a stropu. Read the rest of this entry »
Těžké opevnění se podle umístění dá rozdělit do několika skupin. Před druhou světovou válkou bylo těžké opevnění stavěno na několika místech. Jednou linií opevnění bylo postaveno mezi Ostravou a Krkonošemi, další linie byla vytvořena mezi Bratislavou a Komárnem. Po přidání Rakouska ke Třetí říši, začala výstavba TO na jižní Moravě. Z důvodu utajení a také zjednodušení označovány skratkami např.:MO – Moravská Ostrava; KrK-K – Krkonoše kotel, atd.
Dalším označením každého objektu bylo písmeno „S“, který znamenal Srub a za písmenem následovalo pořadové číslo objektu v linii. Například označení objektu „K-S 5″ – značí pátý srub kralického objektu.
Jako další označení objektů se používali krycí názvy, například: Zelený, U potoka, Lom, Březinka, Hanička.
Lehké opevnění vz. 36
Lehké objekty vz. 36 byli poměrně jednoduše konstruovány. Byli to vlastně kulometná hnízda, která byla vybudována v železobetonu. Toto opevnění železobetonem zvyšovalo odolnost (bunkr měl vydržet střelbu zbraní až do ráže 7,5cm), ale zároveň byli limitovány výhledem a možnostmi střelby. Vnitřek objektu tvořila jedna místnost postavena směrem k nepříteli. Těchto objektů bylo na území Československa vybudováno 864. Read the rest of this entry »
Opevnění se nepodařilo dokončit včas ani na celých česko-německých hranicích, anšlus pak tuto hranici rozšířil o další dlouhý úsek, který byl opevněním chráněn jen málo[8] (do bezprostředního ohrožení republiky a zahájení mnichovských jednání zde vznikl pouze nedokončený pás lehkého opevnění a šest pěchotních srubů). Po podepsání Mnichovské dohody a odstoupení pohraničí připadla většina území s opevněním Německu, zbylé úseky pak již většinou nebyly k použití.
Lehké opevnění
Prvním vzorem lehkého opevnění byl vz. 36, který byl okopírovaným vzorem bunkru z francouzské Maginotovy linie. Tento typ měl uzavírat některé silnice a celkově netvořil žádnou nepřestupnou linii. Značné nevýhody (např. absence filtračního zařízení, nestřežený týl apod.) tohoto bunkru přinutily české projektanty k vytvoření nového vzoru, ryze českého, který dostal označení vz. 37. Read the rest of this entry »
Dělostřelecké tvrze
Dělostřelecké tvrze jsou těžké objekty, které tvořily uzavřenou soustavu tvrze. Její součástí byly tvrzové pěchotní sruby (základní součást těžkého opevnění), které navazovaly na linii izolovaných pěchotních srubů, vchodový objekt, který umožňoval vstup do podzemí spojující všechny objekty tvrze. Read the rest of this entry »
Těžké opevnění
Prvními stavbami opevnění, které v republice vyrostly, byly objekty těžkého opevnění. Tyto bunkry byly plánovány na nejohroženějších úsecích hranic, tj. severní Morava (od Odry po Labe), na předmostí Bratislavy a u Komárna. Po obsazení Rakouska se kvapně projektovaly i na jižní hranici. Celkově bylo projektováno 1 276 těžkých objektů, postaveno jich bylo 226.[6] Read the rest of this entry »
