Dělostřelcké tvrze patří mezi nejmohutnější a zároveň nejnákladnější součást našeho opevnění. Tvrz byla soustava bojových objektů propojené podzemními chodbami a sály. Na severu našeho území mělo být vybudováno celkem 15 objektů. Pět z nich se podařilo téměř dokončit ( Hůrka, Bouda, Hanička,..), další čtyři byli rozestavěny (Dobrošov, Šibenice,..).
Dělostřelecké tvrze byli významnými opěrnými body linie. Byli projektovány a stavěny na nejvýhodnějších místech, aby mohli svojí střelbou ovládat okolní terén a mohli vést kruhové palby proti nepřátelům a ochranou palbu při napadení dalších objektů opevnění. Tvrze byli stavěny v nejvyšším stupni odolnosti, tloušťka stropu a čelní stěny byla 350 cm, síla stěny se zbraněmi byla 125 – 150 cm, ostatní stěny byli vystaveny v tloušťce 150 – 200 cm.
Československé tvrze byli tvořeny několika sruby pěchotními, jeden až dvěmi sruby dělostřeleckámi a jedou až dvěma dělostřeleckámi otočnými a výsuvnými věžemi a jedou minometnou věží. V některých objektech byli zřízena i dělostřelecká pozorovatelna.
Výzbroj lehkého opevnění vz. 36 a vz. 37
Výzbrojí lehkého opevnění vz. 36 byli standartně těžké kulomety vz. 24 nebo lehké kulomety vz. 26. Posádka těchto bunkrů se pohybovala od 2 do 6 mužů, v závislosti na počtu střílen.
Výzbroj lehkého opevnění vz. 37:
Týlovou stranu tohoto objektu uzavíral lomený vchod, který byl nejdříve uzavřen mříží a na konci plechovými dveřmi. Tento vchod byl chráněn vchodovou střílnou. Hlavní výzbroj zde tvořil lehký kulomet vz. 26 nebo těžký kulomet vz. 37. Při nouzi se mohla použít puška vz. 24. Pro ochranu blízkého okolí se využíval tzv. „granátový skluz“. Jednalo se o trubku, která ústila těsně u bunkru a kterou se vypouštěli ruční granáty. Celkový počet munice se měl pohybovat kolem 5000 nábojů pro každý kulomet.
Umístění zbraní ve srubech se dá rozdělit do dvou kategorií :
- zbraně pod betonem – lafetované zbraně ve střílnách v bočích stěnách objektu
- zbraně pod pancířem – výzbroj umístěná v ocelových stanovištích, budovaných ve stropních deskách
Read the rest of this entry »
Popis pěchotního srubu
Pěchotní sruby byli mohutné železobetonové stavby, jejichž kubatura se pohybovala od 280 az do 2400 m3 betonu. Sruby byli stavěny v šesti stupních odolnosti. Každý stupeň se lišil tloušťkou stěn a stropu. Read the rest of this entry »
Opevnění se nepodařilo dokončit včas ani na celých česko-německých hranicích, anšlus pak tuto hranici rozšířil o další dlouhý úsek, který byl opevněním chráněn jen málo[8] (do bezprostředního ohrožení republiky a zahájení mnichovských jednání zde vznikl pouze nedokončený pás lehkého opevnění a šest pěchotních srubů). Po podepsání Mnichovské dohody a odstoupení pohraničí připadla většina území s opevněním Německu, zbylé úseky pak již většinou nebyly k použití.
Těžké opevnění
Prvními stavbami opevnění, které v republice vyrostly, byly objekty těžkého opevnění. Tyto bunkry byly plánovány na nejohroženějších úsecích hranic, tj. severní Morava (od Odry po Labe), na předmostí Bratislavy a u Komárna. Po obsazení Rakouska se kvapně projektovaly i na jižní hranici. Celkově bylo projektováno 1 276 těžkých objektů, postaveno jich bylo 226.[6] Read the rest of this entry »
Již od počátku vzniku Československé republiky se uvažovalo jakým způsobem zajistit státní hranice. V počátcích republiky se na hranicích nacházelo vojsko, které řešilo různé výboje skupin, jež nesouhlasily s vytvořením Československa, byli to především Němci a Poláci.[zdroj?] Z důvodu střežení hranic i po stránce celní byla v roce 1919 vytvořena nástupnická finanční stráž.[1] V roce 1936 vznikl také sbor stráž obrany státu.[2]. V roce 1933, kdy se v sousedním Německu stal kancléřem Adolf Hitler, se potřeba ochrany republiky ještě zesílila. Read the rest of this entry »
Vítejte ve WordPressu. Toto je váš první testovací příspěvek. Můžete ho upravit, nebo smazat a postupně pak začít s tvorbou vlastního webu.
